Zamyšlení papeže Františka na 27.11.2018

napsal: Franciscus PP.  → 

Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý věnec a v ruce ostrý srp. Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ A tehdy ten, který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata. Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. Další anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ Pustil se tedy anděl svým srpem do práce na zemi, uřezal hrozny z pozemské vinice a naházel je do velkého lisu Božího hněvu. Lisovalo se mimo město a z lisu tekla krev a sahala koním až po uzdu na vzdálenost tisíc šest set honů. (Zj 14, 14-20)

Myšlenka na náš konec není ponurá, pomáhá nám jít vpřed

Jaký bude můj konec? Jakým bych si přál být shledán, až mne povolá Pán? V posledním týdnu liturgického roku nás církev nechává rozjímat o konci světa, o konci vlastního života. My na to však myslíme neradi a neustále to odkládáme na zítra. V dnešním čtení z knihy Zjevení (Zj 14,14-20) mluví sv. Jan o konci světa jako o žni, kterou přichází vykonat Syn člověka. Až nadejde náš konec, budeme muset ukázat kvalitu svého obilí, svého života. Někdo z vás si možná řekne: »Otče, nebuďte tak ponurý, takové věci nás netěší… « – Ale je to pravda!“

Žně budou pro každého z nás setkáním s Pánem. Bude to setkání, na kterém každý z nás řekne: »Toto je můj život. Taková je kvalita mého života. Pochybil jsem? «. Všichni bychom to měli říci, protože všichni chybujeme. Dělal jsem i dobré věci, všichni děláme dobré věci. A ukázat Pánu toto obilí. Co bych řekl, kdyby mne Pán povolal dnes? Někdo možná řekne: »Toho si nevšímám, jsem zaneprázdněn. « – Nevíme dne, ani hodiny! Jiný si řekne: »Ale, otče, nemluvte tak, vždyť jsem ještě mladý.« – Pohleďte však, kolik mladých odchází, kolik mladých lidí je povoláváno! Nikdo nemá svůj život zajištěn. Naproti tomu je konec každého z nás jistý. Kdy nastane? To ví pouze Bůh.

Prospěje nám, budeme-li tento týden přemýšlet o konci. Kdyby mne Pán povolal dnes, co bych dělal? Co bych řekl? Jaké obilí bych mu ukázal? Myšlenka na konec nám pomáhá jít vpřed. Není to statická myšlenka. Je to myšlenka jdoucí kupředu, protože je nesena ctností naděje. Ano, nadejde konec, ale tím koncem bude setkání. Setkání s Pánem. Je pravda, že bude vyúčtováním toho, co jsem učinil, ale bude také milosrdným, radostným a šťastným setkáním. Myslet na konec, na konec stvoření, na konec vlastního života je moudrost. Tak si počínají moudří.

Církev nás tento týden vybízí, abychom se ptali: Jaký bude můj konec? Jakým bych si přál být shledán, až mne povolá Pán? Musím zpytovat svědomí: zhodnotit, co bych měl napravit, protože to není dobré, a co bych měl podpořit a v čem pokračovat, protože to je dobré. Každý z nás dělá spoustu dobrého. V tomto přemýšlení nejsme sami: je tu Duch svatý, který nám pomáhá. Prosme tento týden Ducha svatého o moudrost doby, moudrost konce, moudrost vzkříšení, moudrost věčného setkání s Ježíšem. Kéž nám dá pochopit moudrost, která tkví v naší víře. Setkání s Ježíšem bude dnem radosti. Modleme se, aby nás Pán připravil. A každý z nás ať tento týden přemýšlí o konci: » Skončím. Nezůstanu tu věčně. Jak bych si přál skončit? «