Jednov » květen 2015

Suchdol-Jednov 2

Obec Jednov

Původně obec Einsersdorf (r. 1846 Gednow, r. 1881 též Ainserov, za protektorátu německy Ainserdorf), jejíž německý název přeložili čeští osadníci na Jednov, leží v Drahanské vysočině. Dnes tvoří jednu obec se Suchdolem a správně náleží k okresu Prostějov v Olomouckém kraji. V době vzniku Jednova Suchdol náležel panskému statku ve Ptení, který roku 1757 koupil klášter svaté Kláry v Olomouci. Páni dali roku 1763 malou kapli rozbořit a postavili zde kostel, u kterého si vybudovali domky prodavači poutního zboží a osada začala být nazývána „Nova villa Suchdolensis“, tj. „Nová ves suchdolská“ (staré matriky konické ji nazývají též „Parva villa Suchdol“, tj. „Malá ves Suchdol“). Do roku 1849 byl Jednov samostatnou obcí. Toho roku se spojil se Suchdolem v jednu politickou obec, avšak finanční záležitosti si obec vedla samostatně až do první světové války. První domky v Jednově pocházejí z 18. století. Byly postaveny majiteli suchdolského statku pro dělníky, na lesní mýtině, kde bylo pastvisko pro panské vepře. Na tomto místě byl velký nedostatek vody, celou osadu zásoboval jediný pramen, proto jej místní měli ve zvláštní úctě, a někteří dokonce věřili v jeho zázračnou léčivou sílu. Pramen sám o sobě se stal symbolem zázračných událostí, jež se u něj přihodily, a měl značný vliv na další rozvoj obce. Nad pramenem byla nejprve zbožným člověkem, mlynářem Martinem Kroutilem, který také opravil studánku, postavena dřevěná kaple, později přibyla dřevěná soška Panny Marie Bolestné.

Legenda o vzniku poutního místa

V místech, kde se rozkládá Jednov, rozprostíraly se v dávných dobách hluboké lesy, které však postupem doby zmizely a usadili se tu lidé. Protože se zde pásli vepři, říkalo se tomuto místu „Na sviním“. Odedávna tu vyvěral pramen dobré pitné vody, který prýštil pod třemi starými habry a ani v největším suchu nevysychal. Jednou pozdě večer šel kolem pramene mlynář Martin Kroutil. Když přišel až k prameni, uviděl v korunách temných habrů podivnou zář a v té podivné záři Pannu Marii Sedmibolestnou. Chvíli se díval na to zjevení, pak zbožné poklekl a pokřižoval se. Panna Maria zmizela a mlynář se vydal domů, a protože to byl muž bohabojný, pokládal to za Boží vnuknutí, a dal proto pramen od bahna vyčistit. Jaké bylo jeho překvapení, když při čištění vytrysklo ze země sedm pramenů! Na památku nočního zjevení zde také postavil kapli Panny Marie Sedmibolestné. Od té doby se tu událo mnoho a mnoho zázraků. Lidé z celého okolí zkoušeli vodu a léčili jí všelijaké neduhy. Místo nazvali „Svatá voda“.

 Uzdravila se zde i pruská šlechtična z rodu Ainserů a jako poděkování věnovala pro kapličku dřevěnou sochu Panny Marie Bolestné. Podle ní se také začalo osadě říkat Ainsersdorf. Všechny zázraky oznámil konický farář konzistoři v Olomouci, která rozhodla, že má být pramen vysvěcen, zároveň ale měla být socha Panny Marie přenesena do důstojného prostředí, do kostela sv. Martina ve Ptení. Ale sotva byla socha odvezena, do rána zmizela a opět se octla v kapličce nad studánkou. Přenesli ji podruhé, dopadlo to však stejně. Lidé považovali událost za znamení, že Panna Marie chce zůstat v Jednově. Sama konzistoř nechtěla vyšší vůli vzdorovat a dovolila klášteru sv. Kláry postavit zde kostel a jmenovat při něm kněze. Od té doby začaly do Jednova chodit poutě. A svatá Panna zjevuje se prý stále zbožným věřícím… Proto si mnozí nabírají zázračnou vodu do sklenic a berou si ji domů. Zmrzne-li voda ve sklenici a podívá-li se zbožný věřící proti východu, uvidí ve sklenici obrázek Panny Marie.

Historie poutního kostela

Na místě dnešního kostela stála kdysi dřevěná kaplička. Podle dochovaných zápisů ji nad studánkou skutečně postavil Martin Kroutil jako vyjádření úcty k Panně Marii. Později snad přibývá do kapličky milostná dřevěná soška a ke kapličce začínají putovat lidé. Pod clivem zázračných událostí dovoluje olomoucká konzistoř, aby byl pramen a kaple vysvěcena, ale zároveň nařídí přenesení sošky do Chrámu sv. Martina ve Ptení. Věřící ale nadále přitahovala svatá voda ve studánce a do Ptení nechodili. K založení kostela se rozhodnul klášter Klarisek v Olomouci, kterému v té době panství náleželo. Roku 1763 byly položeny základy, nad posvátným pramenem byl postaven presbytář, takže pramen vyvěrá ze země přímo pod oltářem a je vyveden v malé kapličce sv. Markéty. Presbytář byl dostavěn v roce 1765 a uzavřen příčnou zdí, protože klášter neměl peníze na další stavbu. V pozadí oltáře byl dán obraz vídeňského malíře Josefa Turovského Navštívení Panny Marie, kterému byl také kostel zasvěcen. První kaplan P. Šebastian Kamenický se na faru nastěhoval 14. 10. 1765 a hned druhý den přenesl ve slavném průvodu milostnou sošku Rodičky Boží z Ptení do Jednova.

Soška byla nově zasazena do uměleckého rámu a umístěna nad svatostánkem. 16. 10. 1765 pak požehnal kapli a sloužil zde první mši svatou před milostnou soškou a nad pramenem vody. Dostavba kostela začala až roku 1807 a byla zakončena roku 1810. Kostel byl ale postaven v mnohem jednodušší podobě, než s jakou počítaly plány kláštera Klarisek. Ten byl totiž v roce 1782 za Josefa II. zrušen a nový majitel panství baron Filip de Saint výstavbu omezil. Zvony kostelu daroval sedlák z Lutotína v roce 1830. V dalších letech byla z darů věřících pořízena křížová cesta a sochy. V roce 1899 byl posvěcen nový oltář od řezbáře Metoděje Fábela z Prostějova. V roce 1904 byla postavena vodní kaple sv. Markéty, nad vyvěrajícím pramenem svaté vody. V roce 1911 skončila přestavba, při které získal kostel věž. Duchovní správu vedli od roku 1769 kněží z Konice, kam byl Jednov přifařen. Roku 1784 byla v Jednově zřízena kuracie a od roku 1843 samostatná fara, k níž byly přifařeny: Suchdol-Jednov, Klárky, Hrochov, Labutice, Lipová, Seč. Matriky pro tyto obce a osady byly uloženy v Suchdole-Jednově od roku 1785, dnes jsou archivovány v Brodku u Konice.

Poutě

Prameny dokládají, že k Jednovské studánce se putovalo již od dob prvního osídlení zdejšího kraje, neboť byla zárukou čerstvé pramenité vody a nikdy nevysychala. Rozvoj mariánské úcty zde nastává někdy v první polovině 18. století, kdy je nad pramenem postavena kaple se soškou Panny Marie Sedmibolestné. V této době se ještě jednalo o poutě spontánní, konané za účelem prosby o uzdravení. Oficiální poutě k Panně Marii Sukdolské (zpočátku též „ke Kapli“) začínají pravděpodobně v roce 1765, poté co byla soška oficiálně přenesena a umístěna v dostavěném kostele. První zpráva, kterou se podařilo získat, pochází ovšem až ze začátku či přelomu 19. a 20. století. Jedná se o vzpomínky Dr. Františka Koláře z Bukové, který líčí cestu poutníků ze své rodné obce do Suchdola: „15. srpna, svátek Nanebevzetí Panny Marie každoročně zval farníky protivanovské na pout‘ „ke Kapli“ – do Sukdola. Po ranní mši svaté o 6. hodině sloužené vyšel průvod s hudbou z kostela. Cesta jeho – vedla lesní cestou… a přes Lipovou a Hrochov sestupoval do údolí k Sukdolu-Jednovu… Bylo těžké dostati se do kostela, poněvadž je poměrně malý  – jen postranní galerie v kostele odpomáhají větší návštěvě poutníků.“ A v dalším sledu podává svědectví o dosahu působnosti poutního místa v Jednově: Horáckodrahanské vysočiny s konickým krajem, Malou Hanou, Prostějovska Litovelsko vábila k sobě sukdolska svatyňka. Zvláště o tzv. Velké a malé poutí lokálka od Prostějova byla plná těch, kteří. jeli „do hor“ na pouť“

Suchdol-Jednov 1

Mariánská zahrada v Jednově je spojena s P. Janem Lisowským, který od 1. 7. 2003 do července 2011 působil ve farnosti Suchdol u Prostějova, se sídlem v Jednově. Ihned po nástupu do farnosti jej provází myšlenka dát vzniknout místu, jež by sloužilo farníkům, poutníkům a samozřejmě i turistům, kteří sem během roku zavítají a navštíví tyto končiny. Kdokoliv do Jednova přichází, může se pomodlit v kostele před milostným obrazem Panny Marie. Po modlitbě a občerstvení ducha se lze odebrat ke kapličce sv. Markéty, kde je studánka s léčivou a čistou vodou. Chybělo místo, kde by se člověk mohl na chvíli zastavit, vychutnat si krásné prostředí, popřemýšlet o svém bytí, načerpat síly do dalšího putování svého života. Právě takovým místem by se pro každého měla stát „Mariánská zahrada“.   „Mariánská zahrada“ je zbudovaná na farním pozemku mezi obchodem a farou. První práce začaly dne 18. 10. 2003. Autorem návrhu a zpracování je P. Jan Lisowski. Zahrada je darem poutníků a farníků Panně Marii. Ve spodní časti zahrady můžeme spatřit sochu Panny Marie a sochu Jana Pavla II. v životní velikosti, sochu papeže, který po celý svůj život stavěl na Panně Marii.

To ostatně dosvědčují slova z jeho papežského erbu: „Totus tuus ego sum“ – „Jsem celý tvůj Maria.“ Právě zde v Jednově je Jan Pavel II. ztvárněn, jak všem žehná, ruku přitom vztahuje k Panně Marii, která je naší Matkou, Pomocnicí, Královnou,  je tou, která nám neustále připomíná: Učiňte všechno, co vám přikáže“ (J 2,4).  Na kopci v horní části stojí nerezový kříž, který všem připomíná kalvarskou oběť našeho Pána Ježíše Krista. Pod křížem je obětní stůl, na němž je sloužená od jara do podzimu, jednou v měsíci Nejsvětější oběť. Postavení soch, kříž na kopci – vše je rozmístěno tak, abychom směřovali k Bohu, k Ježíši prostřednictvím naší Matky  Socha Panny Marie a socha papeže Jana Pavla II. pochází z dílny pana Josefa Śiwonia z Polska.  S díly tohoto umělce se můžeme setkat v Severní Americe, Africe a dokonce až na Sibiři. Mariánská zahrada vznikla z darů farního společenství a také mnoha poutníků, kteří toto místo pravidelně navštěvují.  Velký dík patří těm, kteří věnovali své dary, aby v tomto místě mohla vzniknout oáza klidu, která bude sloužit všem, prostě prostor, kde se člověk může zastavit a odpočinout u nohou Panny Marie, kde poutník může vzít růženec do ruky a modlit se k Panně Marii a spolu s Pannou Marií k Bohu.

Je  velmi dojemné, zastavit se a uvědomit si, že vlastně vše co zde je, je darem někoho, kdo miluje Boha, Ježíše a jeho Nejsvětější Matku. Každý keř, stromek, kámen či květinka je svědectvím lásky. Místo pro ztišení, meditaci a odpočinek, též sochu Panny Marie a zesnulého papeže Jana Pavla II. posvětil za hojné účasti lidu v neděli 17. července 2005 generální vikář olomouckého arcibiskupství Mons. Milán Kouba. Od tohoto památného dne je zahrada otevřená pro všechny. Nejvíce se zde lidé zastavují během prázdnin, ale třeba i zjara. Mnozí, kteří tráví svou dovolenou v našich nádherných končinách si  také dělají výlety do Jednova. Dne 25. května 2008 otec biskup Josef Hrdlička požehnal Kristovo Tělo, které je upevněno na nerezovém kříži. Autorem sochy – Kristova Těla (Corpusu) je výtvarník, pan Vladimír Vráblík. Celková cena za provedení díla byla stanovena na částku 300 000 Kč. Na podzim v roce 2006  začaly práce v druhé části zahrady. Pozemek je darem manželů Jedličkových z Jednova. V tomto areálu bude v budoucnu postaveno pět růžencových kapliček, které budou navazovat na jednotlivá tajemství růžence světla. (Text: P. Jan Lisowski)

Pouť do Jednova 25.5.2015 (19)

Pouť do Jednova 25.5.2015 (9)

Pouť do Jednova 25.5.2015 (16)

Suchdol-Jednov 3

Fotogalerie