Provodov » srpen 2014

  Pouť k Panně Marii Provodovské – 9. srpen 2014

Panno Maria Provodovská, oroduj za nás.

 O obci.

Provodov leží na rozhraní Slovácka a Valašska, přímo pod vrchem Komoncem. Obec své jméno dostala od prvních obyvatel této osady pod starobylým hradem Světlovem. Provodovští totiž provázeli pocestné a obchodníky přes hory, zarostlé hustými lesy, které byly plné dravé zvěře, ale také i loupežníků. O samotě, hlídán jen několika domky, stojí na Malenisku, nedalekém kopci vzdáleném od Provodova asi 2 km, poutní kostelík zasvěcený Panně Marii Sněžné. První zprávy o poutním místě na Malenisku pocházejí z počátku 18. století. V té době prožívalo celé tehdejší luhačovické panství, kam také Provodov patřil, velmi smutné časy. Krutí uherští povstalci pustošili na Valašsku a Slovácku jednu vesničku za druhou. Pálili, loupili, vraždili a také odvlékali lidi do zajetí.

Vznik poutního místa.

V této bouřlivé době žil v dolním provodovském mlýně pod Maleniskem mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho nemocná žena Anna, která si naříkala na bolesti hlavy i očí, neboť ztrácela zrak, byla ctitelkou Panny Marie. Denně ji v modlitbách prosila nejen o své zdraví, nýbrž i za lepší časy.  Roku 1705 měla mlynářka Vlaštovicová sen, ve kterém se jí zjevil anděl, který ji naučil třem modlitbám, jež na jeho příkaz rozšiřovala mezi svými známými. V roce 1711, před svátkem Nanebevstoupení Páně, byla mlynářka ve snu vyzvána bělovlasým stařečkem, aby ho následovala. Šel s ní na Malenisko. Několik kroků od velké lípy zastrčil hůl do země a pravil: „Zde je voda, která bude uzdravovat nemocné na těle i duši.“ A stařeček poté zmizel.  Když šla na druhý den mlynářka na bohoslužby do pozlovického kostela, kam dříve byl Provodov přifařen, viděla, že na místě označeném ve snu je hůl a u ní prýštící pramének vody. Umyla si zde vodou nemocné oči a cítila, že lépe vidí. S velkou radostí spěchala do Pozlovic, ale přesto o svém uzdravení nemluvila.

Po několika měsících přišel k mlynářce ve snu znovu stařeček a důrazně ji napomenul, aby o uzdravující vodě řekla i jiným. A tak od roku 1712 začínají lidé putovat na toto dosud opuštěné místo Vizovických vrchů. Každým rokem zde přibývalo zázračných uzdravení, jak se o nich můžeme dočíst na zažloutlých pergamenových listech Pamětní knihy provodovského kostela. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, který darovala Dorota Jahodíková z Pašovic z vděčnosti za své uzdravení. Tento obraz Matky Boží kojící (Panny Marie Provodovské), jedinečný svého druhu v celé střední Evropě, je dodnes zachován na hlavním oltáři kostela. Pochází od neznámého autora a byl přivezen do Provodova z Vídně v roce 1710, kde jej koupil Jiří Kaydušek, bratr uzdravené Doroty Jahodíkové.

Historie kostela

Roku 1720 vážně onemocněl majitel luhačovického panství hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář P. Tobiáš Kotásek sdělil těžce nemocnému vzkaz mlynářky Vlaštovicové z Provodova, že ho Panna Maria uzdraví, ale chce, aby na Malenisku u pramene nechal postavit kapličku. Hrabě Serenyi slíbil, brzy se uzdravil a dal zde vystavět nejprve dřevěnou kapli, později pak zděnou s oltářem.  Nová mariánská svatyně byla slavnostně posvěcena na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1735. Obřady svěcení vykonal uherskobrodský děkan P. Jan Trchalík (nar. 1672 ve Valašských Kloboukách, zemřel 8. října 1739 v Uherském Brodě). A od této doby se stala provodovská kaplička střediskem mnoha poutí z celého okolí. Poutníků přibývalo, a proto byla kaplička v roce 1750 přestavěna a rozšířena. V této podobě stojí dodnes jako malý poutní kostel v barokním slohu.

Interiér kostela, památkově chráněný, má půvab v jednoduchosti a prostotě. Měří 19 metrů, jeho šířka je 9 metrů a výška 8 metrů. Hlavní oltář Panny Marie v závěru kněžiště s uctívaným poutním provodovským obrazem Panny Marie Kojící, námět v našich zemích ojedinělý, tvoří součást původního zařízení kostela z třetiny osmnáctého století. Na epištolní straně je rokoková kazatelna z šedesátých let osmnáctého století (přístupná ze sakristie). Nad vchodem do sakristie visí obraz Panny Marie Sněžné z roku 1845, zajímavá nalidovělá malba od Miasného z roku 1845. Křížová cesta je od Emila Brendla  z roku 1947. Naproti sakristie je boční oltář Božského Srdce Páně z roku 1919, dále jsou zde sochy svatého Antonína Paduánského a svatého Františka z Assisi, sousoší svaté Anny s Pannou Marií a svaté Terezie od Dítěte Ježíše, v presbytáři sochy svatých Cyrila a Metoděje.

Vzadu je umístěna dřevěná socha svatého Floriána a ve výklenku socha Panny Marie Lurdské. Sochu svaté Anny pod kůrem zhotovil František Charvát z Kutné Hory. Socha svaté Terezičky je z roku 1932 od Chrámového družstva v Pelhřimově. Vitráže v oknech zpodobňují svatého Josefa a svatého Jana Nepomuckého. V presbytáři je umístěn formálně zdařilý klasicistní krucifix z konce osmnáctého století, který byl původně umístěn na kruchtě. Varhany  mají šest rejstříků. Nechal je postavit  v roce 1911 Matěj Strmiska z Uherského Hradiště. Zvon na věži kostela je z roku 1734 s reliéfy svatého Josefa a svatého Václava byl zrekvírován a po válce přivezen z Prahy a je dokladem zvonařské práce z období nastupujícího empírového slohu. 

Další zvon ve věži s mariánským reliéfem je z roku 1803. V letech 1985 až 1988 proběhla generální oprava kostela, která spočívala mimo jiné v obnově fasády, střech, odvlhčení kostela, rekonstrukci schodiště. Rovněž interiér kostela byl upraven elektroinstalace, výmalba, úprava liturgického prostoru). Zdejší areál dnes svým návštěvníkům nabízí nejen poutní kostel Panny Marie Sněžné, ale i křížovou cestu, kapličku nad studánkou, památný strom, budovu fary, přístřešek pro umístění venkovního oltáře a dříve i křížový kámen. Nedaleko od tohoto poutního místa najdete také několik lesních studánek nebo pozůstatky gotického hradu Starý Světlov. (text: P. Jan Lisowski)

Provodov

***

Pouť na Provodov - 9.8.2014 (1)

Pouť na Provodov - 9.8.2014 (2)

Fotogalerie