Izrael » březen 2015

Poutní zájezd do Svaté Země: 5. – 12. březen 2015

Izrael - březen 2015

Seznám poutníků:

Alena Kubáňová, Šumice; Anna Barboříková, Uerský Brod; Blanka Doležalová, Napajedla;  Emilie Kubicová, Šumice; František Bosák, Šumice; František Kubáň, Šumice; Františka Pílková, Šumice; Jan Lisowski, Šumice; Jarmila Šidlová, Šumice; Karel Koníček, Šumice; Ladislav Šuráň, Brumov-Bylníce; Ludmila Jančaříková, Nezdenice; Ludmila Gregovská, Rudice; Marcela Manová, Šumice; Martina Šmídová, Šumice; Marie Hasoňová, Šumice; Marie Bosáková, Šumice; Marie Šuranská, Šumice; Marie Brumovská, Šumice; Marcela Doležalková, Rudice; Otmar Doležal, Napajedla; Věra Navrátilová, Záhorovice;Vlasta Mičová, Rudice; Vojtěch Šidlo, Šumice; Zdeňka Dvořáková, Šumice.

6.3.2015 – pátek – program: 

Ubytování v hotelu Golden Park v Betlemě. Návštěva Jeruzaléma a kostela v Betfage, kde byla odsloužena mše sv., pak kostela „Pater Noster“ na Olivové hoře a kostela „Dominus Flevit“ tj. „Pán zaplakal“ na olivové hoře. Kostel Dominus Flevit, což znamená Pán zaplakal, stojí na svazích Olivetské Hory. Jeho název odkazuje na 19. kapitolu Lukášova evangelia, v níž se píše, že když Ježíš kráčel do Jeruzaléma byl ohromen krásou Druhého chrámu a zaplakal nad jeho budoucí zkázou a diasporou židovského národa. Kostel ve tvaru slzy byl postaven v letech 1953 až 1955 františkány na základech byzantského kláštera z 5. století. Od kostela je nádherný výhled na Chrámovou horu. Olivetská hora – Tato hora s velkým biblickým významem pro křesťany i muslimy se nachází na východ od starého města, a je z ní nádherný pohled na Skalní dům, jeruzalemské hradby, Kedronské údolí a také moderní čtvrtě města. Procházka z Olivetské hory do starého města přes Kedronské údolí zabere příjemně strávenou hodinku. Pak jsme navštívili Getsemanskou zahradu a kostel, kde je skála, na které Pán Ježíš se krví potil. Pak jsme se vydali na Horu Sion a zde jsme navštívili večeřadlo a místo, kde je pohřben král David. Pak jsme navštívili nádherný kostel Zakokrhání. Zde jsme spatřili místo, kde Ježíš byl vězněn…

7.3.2015 – sobota – program:

Betlém – bazilika  Narození Páně v Betlému a bazilika sv. Kateřiny, která je katolickým chrámem přiléhajícím do Baziliky Narození Páně. Františkánský Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské, který stojí těsně vedle baziliky Narození Páně, byl postaven v roce 1882 na místě, kde stával křižácký kostel a klášter.  Na místě Ježíšova narození, které bylo podle svědectví palestinského biskupa v Césarei uctíváno, postavil římský císař Hadrián v roce 135 záměrně pohanský chrám. Sv. Helena se postarala o nápravu a její syn císař Konstantin dal roku 326 nad jeskyní vystavět první baziliku Narození. O dvě stě let později ji zničili Samaritáni. Nová bazilika byla postavena za císaře Justiniána v roce 530 a v základním půdorysu se dochovala až do současnosti. Je to svým způsobem zázrak, protože Peršané po svém vpádu do Izraele roku 614 zbořili téměř všechny kostely, celkem 138. Baziliku Narození Páně vynechali jen díky velkému obrazu tří mágů v perských oblecích. Od 14. století je ve správě františkánů.

Jeskyně sv. Jeronýma – zde je pohřben sv. Jeroným.

Mléčná jeskyně – zde se ukryla svatá rodina na útěku před vražděním neviňátek. Podle legendy tam Panně Marii ukáplo mateřské mléko a zbarvilo skálu doběla. Pravdou je, že tato skála má opravdu podivné fyzikální vlastnosti. V jeskyni byla postavena svatyně už v 5. století a dnes je tam františkánská kaple.  V roce 2007 zde byla otevřena nová moderní kaple zasvěcená Matce Boží, která je spojena chodbou s Mléčnou jeskyní. Mnoho žen, které sem přicházejí, močí své prsty do oleje „věčného světla“ u jeskyně a dotýkají se jimi svých prsou. Matky zcela samozřejmě kojí své dítě před obrazem Madony. Lidé věří, že tato jeskyně je posvátným místem, kam se lidé chodí modlit za své narozené i nenarozené potomky a ženy zde prosí za vyléčení neplodnosti či jiné problémy spojené s mateřstvím. Stěny jedné z místností v prostorách Mléčné jeskyně jsou polepené dopisy a fotografiemi dětí od lidí z celého světa. Jsou svědectvím a díkem za vyslyšené modlitby a za splněná přání mít dítě. Pak jsme odjeli na oběd do hotelu Betlehém.

Betlém – Šalomounové rybníky, které před více než 2000 lety zásobovaly Jeruzalém vodou

Pole Pastýřů a kostel „Gloria in excelsis“- areál pole pastýřů. Je to místo a krajina, která se stala dějištěm mimořádné události. Je zde Kaple andělů nazvané Gloria in excelsis Deo. Zvenku tvarem připomíná stan beduínů, uvnitř nás okouzlil prostor navržený Antoniem Barluzzim. Tři světelné paprsky symbolizují hvězdu, která přivedla mudrce a skrze kopuli proniká světlo na oltář, jakoby se zjevil anděl. Někteří z andělů shlížejí dolů, jiní se dívají nahoru, oltář je nesen pastýři. Fresky znázorňují scény: Anděl budí pastýře, pastýři spěchají ke stáji a Maria a Josef s dítětem v jeslích.

Pevnost Krále Herodesa. Herodium, někdy také Herodion, či Hora Herodova je archeologickou lokalitou v Judské poušti asi 12 kilometrů jižně od Jeruzaléma. V lokalitě se nachází pevnost vybudovaná na uměle navršeném kopci, kterou nechal zbudovat král Herodes Veliký (74–4 př. n. l.) a pod kterou se nachází zbytky města Dolní Herodium. V průběhu 18. a 19. století probíhal výzkum obnažených památek v této oblasti. V letech 1956-1962 byly provedeny první archeologické vykopávky, při kterých byla odkryta většina známých nálezů v samotné pevnosti. Po získání této oblasti Izraelem v šestidenní válce byla na toto místo vyslána další expedice, tentokrát z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě pod vedením Ehuda Necera, která zahájila vykopávky v Dolním Herodiu roku 1972 a dosud pokračují. Jeden z nejvýznamnějších objevů této expedice byl učiněn roku 2007, kdy byl odkryt hrob, patřící zřejmě samotnému králi Herodovi.

8.3.2015 – neděle – program:

Betánie, vesnici ležící asi 3 kilometry od Jeruzaléma. Zde bydlel Lazar a jeho sestry Marie a Marta a zde také došlo k vzkříšení Lazara čtyři dny po jeho smrti (Jan 11). Zde jsme měli mši svatou. Po mši svaté jsme se vydali na delší cestu přes Judskou poušť do Jericha. V Bibli je nazýváno „Palmové město“ Arabsky: „Er Ríhá“. Leží 360 m pod úrovní Středozemního moře a 29 km severovýchodně od Jeruzaléma. Jericho bývá považováno za nejstarší místo světa. Je také nejstarší nepřetržitě obydlené město na světě s osídlením sahajícím až skoro do roku 8000 př. Kr. Jericho je nazýváno „oáza v Judské poušti“. Jericho, bylo prvním městem dobytým izraelskými kmeny po příchodu do Kenaanu.

Jericho je místo, kde Izraelité poprvé vkročili do Zaslíbené země. Město leží asi 8 hod. pěší chůze z Jeruzaléma. V době Kristově bylo velmi bohaté, vodovody, divadlem, také zvané Jericho Herodovo. Dnes je Jericho nepatrnou arabskou vesnicí Ericha. Silnice vedoucí z Jericha do Jeruzaléma pak prudce stoupá horským terénem Judské pouště. Zde jsme spatřili fíkovník, který prý může mít 2000 let a může být svědkem události, kterou popisuje sv. Lukáš Evangelista: Ježíš vešel do Jericha a procházel jim. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je., ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahámův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“

Hora Pokušení – se nachází blízko Jericha. Tam se Ježíš postil 40 dní a nocí a pak jej pokoušel ďábel. Tuto událost připomíná pravoslavný klášter Sarandarion z konce 19. století (na mí

Qasr al-Yahud,  řeka Jordán – obnova křestních závazků. Skutečné místo křtu Pána Ježíše se nachází na hranici mezi Izraelem a Jordánským královstvím. V roce 2013 to po 44 letech místo zpřístupnil Izrael, kde byl podle tradice pokřtěn Ježíš. Lokalita Qasr al-Yahud na západním břehu Jordánu byla zavřena od roku 1967. Okolní oblast byla podminovaná a ohrazená, aby zabránila infiltracím z Jordánska. Od 80. let armáda zprůchodnila úzkou uličku, po níž předem objednané skupiny mohly navštěvovat posvátné místo. Qasr al-Yahud je navštěvován především věřícími východních církví. Na svátek Zjevení Páně se tam zástupy bíle oděných poutníků účastní křestních obřadů. Nyní, díky odminování a restauračním pracím, je místo – které je ve vlastnictví izraelského ministerstva pro turistický ruch – otevřeno pro všechny.

Koupání v Mrtvém moří. Mrtvé moře (hebrejsky: יָם הַ‏‏מֶ‏ּ‏לַ‏ח‎‎, jam ha-Melach, doslova „moře Soli;“ arabsky البحر الميت‎‎; al-bahr al-Majit, doslova „Mrtvé moře“) je bezodtoké slané jezero, které se rozkládá mezi Izraelem a Západním břehem Jordánu na západě a Jordánskem na východě. Nachází se 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu, nejníže položeným slaným jezerem na světě. Dosahuje maximální hloubky 380 metrů a je tak nejhlubším hypersalinitním jezerem na světě. Jeho salinita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě. Větší salinitu mají pouze jezera Assal, Garabogazköl a některá hypersalinitní jezera v Dry Valleys v zátoce McMurdo na Antarktidě. Jeho salinita je 8,6× větší než oceánská a téměř 10× větší než salinita Středozemního moře. Tato charakteristická vlastnost Mrtvého moře z něj činí drsné prostředí, které není vhodné pro živočichy. Má rozlohu 1050 km² (severní část – 810 km²). Je 67 km dlouhé a maximálně 18 km široké. Tyto údaje se v průběhu času mění,[1], neboť jezero poměrně rychle vysychá.[2] Leží v Jordánském údolí a jeho hlavním přítokem je řeka Jordán.

9.3.2015 – pondělí – program:

Haifa –  je třetí nejlidnatější město Izraele. Rozkládá se v blízkosti zalesněné hory Karmel. První zmínka o městě se vyskytuje už v talmudské literatuře. V minulosti Haifa sloužila spíše jako malý obchodní přístav. Dominantou dnešní Haify je Baháistická svatyně a její zahrady. Na úbočí hory Karmel se také nachází karmelitánský klášter Stella Maris spolu s Eliášovou jeskyní, kde tento prorok pobýval a meditoval. Pak jsme se zastavili u Baháistické svatyní a její zahradách.

Bahájské zahrady – příjemným klimatem obdařené přístavní město Haifa, rozkládající se na břehu Středozemního moře a na úpatí hory Karmel, si za své sídlo vybrali nejen mniši karmelitáni, ale i zvláštní náboženská víra Bahá´í, která vznikla v polovině 19. století v Íránu. Na počátku dvacátého století sem baháisté přenesli své světové centrum, v roce 1953 vybudovali svatyni a v letech 1987 až 1998 vznikly kolem ní zahrady o rozloze 200 000 m2, které nesou zejména perské prvky. Nádherné zahrady dnes tvoří dominantu města a na svůj seznam světového dědictví je už zaneslo i UNESCO. 

Césarea Přímořská – ležící asi 30 kilometrů jižně od města Haifa byla vystavěna Herodem na počest římského císaře Augusta Caesara, po němž byla také pojmenována. Vyrostla na místě starověkého fénického přístavu a na dlouhých 600 let se stala hlavním městem římské provincie Judea. Byla také důležitým biblickým místem, apoštol Petr zde nechal pokřtít prvního pohana. Nádheru města vyzdvihuje Josephus Flavius ve své oslavné knize „Válka židovská“. Mnozí badatelé brali jeho knihu a názory za nadsazené, ale poté, co byly provedeny rozsáhlé archeologické práce, jim nezbývalo nic jiného, než se spisovatelem souhlasit.

Nazaret – zde jsme měli mši svatou. Ve 12 hod. jsme se shromáždili v domě – kapli, kde žila Panna Maria a také, kam přišel anděl Gabriel s poselstvím, že si jí Bůh vyvol, aby se stala Matkou Jeho Syna. Později jsme se udali do Kany Galilejské, kde Ježíš vykonal svůj první zázrak. Posledním bodem našeho putování byla Hora Proměnění neboli hora Tábor. Počasí jsme měli nádherné. Po návštěvě tohoto místa jsme se odebrali na nocleh do Nazareta. 

10.3.2015 – úterýprogram

Tiberias – se nachází na západním břehu Galilejského jezera. Město nechal založit král Herodes Antipas a pojmenoval ho po římském císaři Tiberiovi. Díky přítomnosti mnoha tehdejších učenců, rabínů a duchovních se Tiberias spolu se severněji položeným městem Safed stal centrem vzdělanosti. Dnes je Tiberias populárním letoviskem s příjemným klimatem, mnoha plážemi, hotely a restauracemi.

Plavba po Galilejském moří – V Tiberias jsme nastoupli do člunu a se přeplavili na druhý břeh Galilejského jezera do vesnice Magadala. Z Magadaly jsme se vydali na Horu Blahoslavenství.

Hora Blahoslavenství – zde stojí moderní kostel Blahoslavenství. Původně na jeho místě stával byzantský kostelík, který fungoval až do 7. století. Trosky tehdejší nádrže na vodu a kláštera se dochovaly dodnes. Právě zde pronesl Ježíš pověstné kázání, které zahájil požehnáními neboli blahoslavenstvími. Ty jsou zobrazeny i na římskokatolickém chrámu na vrcholu hory, který má (podle počtu blahoslavenství) tvar osmistěnu. Byl vystavěn v roce 1937 z římského travertinu (sloupy), bílého nazaretského vápence (orámování oken a oblouků) a místního tmavého bazaltu. V březnu 2000 zde papež Jan Pavel II. sloužil mši. V zahradní kapli pod širém nebem jsme také měli mši svatou. Po mši svaté jsme se odebrali do Tabhga.

Tabgha – patří mezi nejpůsobivější místa spjatá s křesťanskou tradicí. Ježíš zde pronesl mnohá ze svých kázání a zde nasytil pět tisíc lidí pěti bochníky chleba a dvěma rybami. Ježíš tehdy nechal přinést veškeré dostupné jídlo, tedy dvě ryby a pět chlebů, poté jídlo požehnal a rozlámané jej nosil mezi posluchače, až je všechny nasytil. Na paměť této události zde byl v 5. století postaven byzantský kostel, z něhož se dochovaly fragmenty nádherné mozaikové podlahy. Dnes zde stojí římskokatolický kostel Rozmnožení chlebů a ryb z 80. let 20. století. Odtud jsme se odebrali do Kafarnaum.

Kafarnaum je odvozen od slov Kafr Nahum, což znamená „Město potěšení“. Již od dávných dob tudy vedla známá obchodní cesta do Damašku. Pro křesťany má toto město význam díky delšímu působení Ježíše Krista. Kafarnaum se stalo středem jeho působení a jeho městem. Zde Ježíš vykonal mnoho zázraků (evangelia popisují 12) – uzdravil zde např. Petrovu tchýni, ochrnutého, vzkřísil dceru Jairovu… V Kafarnaum si může poutník prohlédnout pozůstatky synagogy z 3. století vystavěné na základech starší synagogy, ve které kázal Pán Ježíš. Blízko synagogy stojí chrám sv. Petra z roku 1990 (nejnovější ve Svaté zemi). Je vystavěn nad základy domu z 1. století před Kristem, do kterého se podle tradice přiženili apoštolové Petr a Ondřej a ve kterém bydlel i sám Ježíš. Za nádherného počasí poutníci navštívili to, co je zde možné navštívit –  zbytky synagogy a kostel, který je postavený na základech domu, kde býval se svojí rodinou sv. Petr.

11.3.2015 – středa  program 

Dnešní den byl vyhrazen starému městu Jeruzalém. 

Dějiny Jeruzaléma jsou velmi bouřlivé. Stačí jen vzpomenout, že město samo bylo střídavě obsazováno okolními národy i říšemi a několikrát bylo kompletně zničeno a znovu vystavěno. Ty nejvýznamnější památky Jeruzaléma najdeme ve Starém Městě. Starý Jeruzalém je relativně malé území o rozloze asi 1,5 km2, které je ze všech stran obehnáno hradbami. Vstup do Starého Jeruzaléma zajišťuje sedm z celkových jedenácti bran – Nová, Damašská, Herodova, Lví, Hnojná, Sijonská a Jaffská.  Osmá, Zlatá brána, neboli Brána milosti, byla zazděna za vlády Sulejmana I., který chtěl zabránit novému příchodu Mesiáše na zem (podle tradice měl do Jeruzaléma vstoupit právě touto branou). Starý Jeruzalém se dělí na čtyři čtvrti – největší muslimskou, menší židovskou a křesťanskou a nejmenší arménskou. Každá je jiná a v každé najdeme hned několik zajímavých památek. Dohromady tvoří v panoramatu města nezaměnitelnou směsici mešit, kostelů, minaretů a synagog.

Mše svatou v Božím Hrobě, blízko místa, kde bylo Ježíšovo tělo pohřbeno a pak zde Ježíš slavnostně vstal z mrtvých. Pro nás to byly opravdové Velikonoce. Návštěva Chrámu Božího hrobu je velmi silným zážitkem. Po mši svaté jsme si prohlédli celou Baziliku Božího hrobu a šli na Golgotu, abychom se dotkli místa, na kterém zemřel náš Pán Ježíš Kristus. Když jsme stáli na Golgotě, uvědomovali jsme si, že právě zde, na tomto místě, na kříži před dvěma tisíci lety, umíral Spasitel člověka a světa. Zde byl vztyčen kříž, a zde stékala Ježíšova krev… a my se toho místa teď dotýkáme…  Páně Ježíši, obmyj nás svou krví…  Pak jsme prošli na druhy konec Starého Města, abychom navštívili Zeď nářků.

Zeď nářků je jediným dochovaným pozůstatkem původního paláce na Chrámové hoře. Sama Zeď patří mezi nejposvátnější památky judaismu a je cílem mnoha židovských poutníků – ti se zde modlí a své modlitby také zapisují na papírky a vkládají mezi kameny do zdi. Zeď nářků má oddělený prostor pro muže i ženy.  Kromě Zdi si zde můžete prohlédnout i přilehlou knihovnu s náboženskými texty. Po návštěvě Zdi nářků jsme se opět vydali směrem k Bazilice Hrobu Páně, abychom vykonali pobožnost křížové cesty. Pak jsme se odebrali na nejposvátnější místo pro muslimy, abychom se podívali na mešity.

V jihovýchodní části jeruzalémského Starého Města se rozprostírá rozlehlá plošina nazývaná Haram aš-Šaríf, neboli Chrámová hora. Jde o místo, kde stával Šalamounův chrám a později také tzv. Druhý chrám, jež nechal rozšířit Herodes Veliký, ale byl zničen Římany. Dominantní stavbou Chrámové hory je Skalní chrám, který jako jednu z prvních velkých staveb islámské architektury nechal v letech 688 – 691 vybudovat umajjovský chalífa Abd al-Malik. Druhou nejvýznamnější stavbou na Chrámové hoře je mešita al-Aksá postavená na počátku 8. století. Je hlavním centrem islámské víry v Jeruzalémě a každý pátek přitahuje zástupy zbožných muslimů na polední modlitbu. Vzhled mešity prošel během staletí mnoha změnami. Po návštěvě tohoto nádherného místa jsme se opět vydali k bazilice Božího hrobu a pak jsme měli nějaký čas pro sebe –  někteří to využili pro osobní modlitbu na Golgotě. Jiní mohli ještě jednou vejít do Božího hrobu a další to využili jako příležitost sehnat za zbylé peníze nějaké dárky pro své blízké.

12.3.2015 – čtvrtek program

Poslední den ve Svaté Zemi.

Ain Karem – malé město Ain Karem, ležící 8 km jihozápadně od Jeruzaléma, je podle tradice místem, kde se Panna Maria setkala se sv. Alžbětou (Lk 1,39-55) a kde se narodil sv. Jan Křtitel (Lk 1,57-80). Bazilika Navštívení Panny Marie v Ain Karem leží na svahu; při vstupu na nádvoří vítá poutníka železná tepaná brána, za kterou je zeď, na níž jsou tabule s keramickými deskami a textem chvalozpěvu Panny Marie „Magnificat“ ve 41 světových jazycích včetně češtiny. Celý komplex je zasazen do sadu jehličnatých stromů a zeleně. Chrám, který nechal v roce 1939 vystavět Antonio Barluzzi, italský architekt, je rozdělený na horní a dolní část. Hledí-li poutník od baziliky Navštívení Panny Marie na městečko Ain Karem, zahlédne nedaleký kostel Narození sv. Jana Křtitele, ležící v jeho středu. Zde na nádvoří jsou na stěnách desky se Zachariášovou modlitbou „Benedictus“. Tento hymnus je zde v různých jazycích a opět nechybí v češtině. V kostele se nachází jeskyně „Benedictus“ s oltářem a pod ním místo s hvězdou z bílého mramoru – místo narození Jana Křtitele. Zde jsme měli také mši svatou, která byla ze slavnosti Narození sv. Jana Křtitele.

Emauzy – toto místo je spojené s učedníky, kteří po ukřižování Pána Ježíše prchají z Jeruzaléma, aby nedopadli stejně, jako jejich mistr. Po návštěvě tohoto úchvatného místa jsme se odebrali autobusem do Tel Avivu, přímo na letiště. Zde jsme prošli pěti násobnou kontrolou. Na štěstí vše proběhlo bez problémů. V 15.50 h., jsme nastoupili do letadla a izraelská společnost El Al Israel, nás doslova vynesla k obloze, abychom se šťastně  vrátili do svých domovů.